Těžko říci, jestli za tím byl opravdu reprezentativní průzkum psychologů nebo „pohádka“ pro rodiče, ale říká se, že nejméně padesát procent dětí ve věku od jednoho do dvou let dělá s usínáním velké scény. A tak rodičům nezbývá než s nimi trávit čas a … sedět u nich, kolébat je, chovat, krmit, zpívat jim nebo číst. Když vyčerpají tyto možnosti, berou někteří své děti k sobě do postele, když jim dojde trpělivost, tak je plácnou anebo hubují. A druhý den se vše opakuje.
 
Začněte budováním rituálů před usnutím. Po večeři je koupání, a přidejte si svoje další činnosti, od plyšáka na spaní po ukládání do spacího vaku. Měli byste každý den zachovávat jejich přesné pořadí, které končí uložením dítěte do postele. Jenže, co dělat, když dítě pláče? Zvednout a pochovat nebo nechat plakat?
 
Když dítě necháte plakat, mohou vás čekat i hodiny, které protrpíte s pláčem dítěte ve vedlejší místnosti. Batole dokáže být vzhůru a plakat obvykle déle než vydrží rodiče i sousedé. Pro vaše dítě je nepochopitelné, že vás najednou na tak dlouhou dobu ztratilo a na vás najednou nefunguje jeho volání.
 
Když u dítěte zůstanete, a budete trpělivě čekat, než usne, dítě se nenaučí samo usínat. Přivykne, že jste stále s ním. Pokud se v noci vzbudí, bude plakat a volat vás, protože než usnulo, pamatuje si vás u postýlky. Vám tak chybí hodiny, ve kterých potřebujete udělat činnosti bez dítěte, a připravit se na další den.
 
Řešením se jeví určitý kompromis obou možností. Když dítě uložíte a začne plakat, chvilku vyčkejte, jestli to jen zkouší nebo naopak pláč ještě zesílí. Pak teprve přijděte a zopakujte například krátké pohlazením a s „dobrou nocí“ se s ním rozlučte a odejděte. Vydržte pár minut, pokud pláč opět sílí, zopakujte uvedený postup. A vytrvejte. Batole obvykle pochopí, zhruba do týdne až dvou, jak to s usínám bez vás je.