Blog

Když jsme se poprvé s manželem dozvěděli, že čekáme dvojčátka, byli jsme naprosto šťastní. Po spoustě probdělých a proplakaných nocí, po letech marného snažení, to byl opravdový balzám na poraněné duše a nepopsatelná radost.

Našich šest a deset milimetrů, jak jsme je poprvé zaregistrovali, utěšeně rostlo a zdárně se vyvíjelo. Rizikové těhotenství, bylo rizikové naštěstí jen z toho důvodu, že jsem nosila pod srdcem dvojčata a ne pro to, že by se dělo něco špatného.

„Rybičky“ rostly jako z vody a za čas jsme se dozvěděli, že to budou dva rošťáci. Měli se čile k světu a kopali doslova na všechny strany. Někdy jsem měla pocit, že je cítím až na zádech. Kromě toho, že mě pekelně bolelo v kříži a bolest vystřelovala do nohy, jsem nepociťovala žádné zdravotní problémy. Akorát jsem si už přes břicho nedokázala ani zavázat boty.

Rostlo a rostlo a nabývalo obřích rozměrů. Zezadu jsem vypadala jako člověk, zepředu a z boku jako hroch. A také jsem se tak cítila. Funěla jsem a v noci nemohla spát. Na levém boku to nešlo, kvůli srdci, na zádech jsem nemohla dýchat. Zbýval pravý bok a někdy dokonce jen křeslo vsedě. A někdy jsem nespala skoro vůbec.

Kluci mě kopali a bouchali do žeber takovým způsobem, že jsem málem vypustila duši. Přibrala jsem „jen“ sedmnáct kilo, což není zase taková hrůza, nicméně vak na přední straně těla vypadal, jako z filmu „Vetřelec“. Bodejť by ne. Plod A, jak mu říkali doktoři, vážil 2,80kg a plod Bé dokonce 3,35 kg. Jak se tam kluci vměstnali, je mi do dneška záhadou.

Když přišel den „D“, tedy plánovaná sekce čtrnáct dní před termínem porodu, byla jsem šťastná. Déle nosit ta dvě těžká zlatíčka bych vážně už nevydržela. Zaručeně bych praskla. Ze zpětného pohledu i porod byl docela fajn a děti se měly hezky k světu.

Jsem ráda, že vše dopadlo tak, jak jsme si vysnili a na tohle hroší období už můžeme jen s úsměvem na rtech vzpomínat. Oba naši kluci nám doma dělají jen a jen radost. Asi jim půjdu ukázat fotky „vetřelce“, věřím, že se všichni výborně pobavíme. Taky zamávám z okna na sousedku, právě čeká trojčata a já jí s chutí vyseknu obrovskou poklonu.

Když jsme se poprvé s manželem dozvěděli, že čekáme dvojčátka, byli jsme naprosto šťastní. Po spoustě probdělých a proplakaných nocí, po letech marného snažení, to byl opravdový balzám na poraněné duše a nepopsatelná radost.

Našich šest a deset milimetrů, jak jsme je poprvé zaregistrovali, utěšeně rostlo a zdárně se vyvíjelo. Rizikové těhotenství, bylo rizikové naštěstí jen z toho důvodu, že jsem nosila pod srdcem dvojčata a ne pro to, že by se dělo něco špatného.

„Rybičky“ rostly jako z vody a za čas jsme se dozvěděli, že to budou dva rošťáci. Měli se čile k světu a kopali doslova na všechny strany. Někdy jsem měla pocit, že je cítím až na zádech. Kromě toho, že mě pekelně bolelo v kříži a bolest vystřelovala do nohy, jsem nepociťovala žádné zdravotní problémy. Akorát jsem si už přes břicho nedokázala ani zavázat boty.

Rostlo a rostlo a nabývalo obřích rozměrů. Zezadu jsem vypadala jako člověk, zepředu a z boku jako hroch. A také jsem se tak cítila. Funěla jsem a v noci nemohla spát. Na levém boku to nešlo, kvůli srdci, na zádech jsem nemohla dýchat. Zbýval pravý bok a někdy dokonce jen křeslo vsedě. A někdy jsem nespala skoro vůbec.

Kluci mě kopali a bouchali do žeber takovým způsobem, že jsem málem vypustila duši. Přibrala jsem „jen“ sedmnáct kilo, což není zase taková hrůza, nicméně vak na přední straně těla vypadal, jako z filmu „Vetřelec“. Bodejť by ne. Plod A, jak mu říkali doktoři, vážil 2,80kg a plod Bé dokonce 3,35 kg. Jak se tam kluci vměstnali, je mi do dneška záhadou.

Když přišel den „D“, tedy plánovaná sekce čtrnáct dní před termínem porodu, byla jsem šťastná. Déle nosit ta dvě těžká zlatíčka bych vážně už nevydržela. Zaručeně bych praskla. Ze zpětného pohledu i porod byl docela fajn a děti se měly hezky k světu.

Jsem ráda, že vše dopadlo tak, jak jsme si vysnili a na tohle hroší období už můžeme jen s úsměvem na rtech vzpomínat. Oba naši kluci nám doma dělají jen a jen radost. Asi jim půjdu ukázat fotky „vetřelce“, věřím, že se všichni výborně pobavíme. Taky zamávám z okna na sousedku, právě čeká trojčata a já jí s chutí vyseknu obrovskou poklonu.

Hledáte v magazínech zajímavý tip na dovolenou a máte několik požadavků:

1.možnost koupání v moři,
2.příjemné teplo,
3.možnost se domluvit v anglickém jazyce,
4.zajímavé architektonické památky,
5.pestrý noční život.
 
Pak vám můžeme nabídnout zážitek v podobě dovolené na souostroví Malta, oficiálně Maltská republika. Doporučujeme se sem vydat v období května, června nebo pak na podzim koncem září. Turistická sezóna je stále v plném proudu, ale denní teploty vám umožní více než jen pouhé koupání v moři.
 
Na Maltě naleznete pláže snad všude, kam se vydáte. Převažuji pláže kamenité, neboť souostroví je jedna velká skála. Ale na západním a jižním pobřeží naleznete i prohřáté písečné pláže, z nichž jmenujme například GoldenBaya dále pak pláž na druhém největším ostrově Gozo, jež nese název Ramla Bay.
 
Určitě nezapomeňte navštívit oba sousední ostrovy. První je již zmiňované Gozo. Z hlavního ostrova jezdí zhruba každých 45 minut ferry do přístavu Mgarr. Za necelých 5 euro máte i zpáteční lístek. Plavba trvá přibližně 30 minut. A co nezapomenout navštívit na ostrově Gozo? Jednoznačně každý návštěvník Malty musí stanout před kamennou bránou nad mořem zvoucí se Azure Window. Nevynechejte ale ani vesničku Xlendi či již zmiňovanou Ramla Bay, která se jako jediná na Maltě může pyšnit oranžovým zbarvením písku.
 
Třetí rozlohou nejmenší ostrov se nazývá Comino a nachází se přesně mezi dvěma většími. Z obou ostrovů jsem jezdí během dne po hodině malé výletníloďky, kde vás zpáteční lístek vyjde na 10 euro. Většina turistů zůstává v zátoce Blue Lagoon, kde opravdu reklamy nelžou a voda je blankytně modrá.

Vydejte se ale k nedaléké SantaMaria Tower patřící do unikátního bývalého opevnění souostroví. Prozradíme vám, že se zde dokonce natáčel Monte Christo. A pozor, na ostrově Gozo jsou natáčeny některé záběry z aktuálně běžícího seriálu Boj o trůny.
 
Malta má ale i co nabídnout ve vnitrozemí. Máte-li rádi procházení se úzkými uličkami plnými historických budov a památek, pak navštivte hlavní město Valletta a bývalé hlavní město Mdina.

Hledáte v magazínech zajímavý tip na dovolenou a máte několik požadavků:

1.možnost koupání v moři,
2.příjemné teplo,
3.možnost se domluvit v anglickém jazyce,
4.zajímavé architektonické památky,
5.pestrý noční život.
 
Pak vám můžeme nabídnout zážitek v podobě dovolené na souostroví Malta, oficiálně Maltská republika. Doporučujeme se sem vydat v období května, června nebo pak na podzim koncem září. Turistická sezóna je stále v plném proudu, ale denní teploty vám umožní více než jen pouhé koupání v moři.
 
Na Maltě naleznete pláže snad všude, kam se vydáte. Převažuji pláže kamenité, neboť souostroví je jedna velká skála. Ale na západním a jižním pobřeží naleznete i prohřáté písečné pláže, z nichž jmenujme například GoldenBaya dále pak pláž na druhém největším ostrově Gozo, jež nese název Ramla Bay.
 
Určitě nezapomeňte navštívit oba sousední ostrovy. První je již zmiňované Gozo. Z hlavního ostrova jezdí zhruba každých 45 minut ferry do přístavu Mgarr. Za necelých 5 euro máte i zpáteční lístek. Plavba trvá přibližně 30 minut. A co nezapomenout navštívit na ostrově Gozo? Jednoznačně každý návštěvník Malty musí stanout před kamennou bránou nad mořem zvoucí se Azure Window. Nevynechejte ale ani vesničku Xlendi či již zmiňovanou Ramla Bay, která se jako jediná na Maltě může pyšnit oranžovým zbarvením písku.
 
Třetí rozlohou nejmenší ostrov se nazývá Comino a nachází se přesně mezi dvěma většími. Z obou ostrovů jsem jezdí během dne po hodině malé výletníloďky, kde vás zpáteční lístek vyjde na 10 euro. Většina turistů zůstává v zátoce Blue Lagoon, kde opravdu reklamy nelžou a voda je blankytně modrá.

Vydejte se ale k nedaléké SantaMaria Tower patřící do unikátního bývalého opevnění souostroví. Prozradíme vám, že se zde dokonce natáčel Monte Christo. A pozor, na ostrově Gozo jsou natáčeny některé záběry z aktuálně běžícího seriálu Boj o trůny.
 
Malta má ale i co nabídnout ve vnitrozemí. Máte-li rádi procházení se úzkými uličkami plnými historických budov a památek, pak navštivte hlavní město Valletta a bývalé hlavní město Mdina.

Internet, je dnes nejdůležitějším prvkem všech z nás. Je to ale zdravé pro nás samotné, nebo je to závislost nás a moderní doby, co v ní žijeme? A co takhle naše děti, které dnes bez internetu a chatu žít nedokáží. Trpí závislostí, která se pak těžko léčí?
Moderní doba nám dává mnohé, ale ne vždy je to, to skvělé a pravé pro nás. Samozřejmě, se internet rozšířil tak, že se s jeho pomocí i malé děti ve školách dokáží učit, je nepostradatelný v práci a také nám dokáže lehce i rychle zahnat nudu, nejen když jsme doma.

Nejlepší komunikace, co letí

Je pravdou, že existují i lidé, kteří tráví na internetu denně několik hodin, a to věřte, že už se jako závislost považuje. Každý lékař i odborník vám potvrdí, že závislí na internetu jako takovém, jsou nejen dospělí, ale už maličké děti.
Opakem i pravdou je také to, že je vlastně v mnoha příležitostech, vlastně tou nezbytnou pomocí i součástí těch, co s ním musí denně pracovat. Je to dokonalá komunikace, nejen mezi lidmi, ale především nám již mnoho let pomáhá s čímkoliv.

Najdeme zde všechny zajímavosti

Na internetu lze opravdu najít všechno, nač si samotný člověk jen vzpomene. Bez jeho pomoci, nemůžeme pracovat, je takovým naším druhým mozkem v dnešní době a také bychom se bez něj opravdu mnohdy nudili. Je to ale správně?

Pozor na závislost malých dětí

Malé děti si velmi rychle zamilují online hraní her na internetu, což je mnohdy dobré, ale spíše jim to může v budoucnu velmi ublížit. Potrápit závislostí, může tento dokonalý online svět nejen nás, ale samotné malé dítka, která neumí ještě mnoho rozlišovat co je a co není správně.
Pokud se nechceme dostat do křížku s psychology, kteří nastávající závislost léčí, musíme se jí předem vyvarovat. Protože je tedy moderní doba, není nejspíše dobré svým dětem zakazovat styk s počítači, ale musíme je velmi hlídat, aby se z pár minut denně na počítači, nestalo nepřetržité hraní her, na hodiny. Dodržovat jakési zásady, se vám všem, vyplatí.

Internet, je dnes nejdůležitějším prvkem všech z nás. Je to ale zdravé pro nás samotné, nebo je to závislost nás a moderní doby, co v ní žijeme? A co takhle naše děti, které dnes bez internetu a chatu žít nedokáží. Trpí závislostí, která se pak těžko léčí?
Moderní doba nám dává mnohé, ale ne vždy je to, to skvělé a pravé pro nás. Samozřejmě, se internet rozšířil tak, že se s jeho pomocí i malé děti ve školách dokáží učit, je nepostradatelný v práci a také nám dokáže lehce i rychle zahnat nudu, nejen když jsme doma.

Nejlepší komunikace, co letí

Je pravdou, že existují i lidé, kteří tráví na internetu denně několik hodin, a to věřte, že už se jako závislost považuje. Každý lékař i odborník vám potvrdí, že závislí na internetu jako takovém, jsou nejen dospělí, ale už maličké děti.
Opakem i pravdou je také to, že je vlastně v mnoha příležitostech, vlastně tou nezbytnou pomocí i součástí těch, co s ním musí denně pracovat. Je to dokonalá komunikace, nejen mezi lidmi, ale především nám již mnoho let pomáhá s čímkoliv.

Najdeme zde všechny zajímavosti

Na internetu lze opravdu najít všechno, nač si samotný člověk jen vzpomene. Bez jeho pomoci, nemůžeme pracovat, je takovým naším druhým mozkem v dnešní době a také bychom se bez něj opravdu mnohdy nudili. Je to ale správně?

Pozor na závislost malých dětí

Malé děti si velmi rychle zamilují online hraní her na internetu, což je mnohdy dobré, ale spíše jim to může v budoucnu velmi ublížit. Potrápit závislostí, může tento dokonalý online svět nejen nás, ale samotné malé dítka, která neumí ještě mnoho rozlišovat co je a co není správně.
Pokud se nechceme dostat do křížku s psychology, kteří nastávající závislost léčí, musíme se jí předem vyvarovat. Protože je tedy moderní doba, není nejspíše dobré svým dětem zakazovat styk s počítači, ale musíme je velmi hlídat, aby se z pár minut denně na počítači, nestalo nepřetržité hraní her, na hodiny. Dodržovat jakési zásady, se vám všem, vyplatí.

Říkám to velice ráda a všem  – nejlepší nákupy jsou v malé obci Furth im Wald, u hraničního přechodu Folmava.

Potraviny v Německu jsou kvalitnější, vyplatí se koupit téměř vše, chuťově jsou na tom potraviny o hodně lépe, než u nás v České republice. V malé obci, kam velmi ráda jezdím, je velký výběr obchodů. Najdete zde Lidl, Penny, Edeku, Netto, Aldi, Normu a další menší obchůdky.

Ať se sem vypravíte v týdnu nebo o víkendu vždy najdete plné regály potravin, čerstvou zeleninu a ovoce, velký výběr ryb, polotovarů a další zboží. Šunka po otevření voní jako šunka, není přesolená. Rovněž párečky a ostatní uzeniny, to je lahoda. O sýrech ani nemluvě. Kuře při pečení vydává vůni, jako, když ho pekla moje maminka. Nemluvě o tom, že škodlivých éček je v německých potravinách o hodně méně, nebo tam nejsou vůbec.  A navíc, vše, co je ve vakuovém  balení  nám vydrží  doma v lednici po dobu minimálně 3 týdnů, aniž by na tom vyrůstaly různé plísně.

V obchodě vás uvítají příjemné prodavačky, které mají stále úsměv na tváři. Je to přímo cítit, že tady si zákazníka považují. Obchodníci vycházejí vstříc kupujícím a zaměstnávají i české pracovnice a rada k nákupu v češtině je hlavně pro neznalce velmi ceněna.Pokud budete něco hledat v obci, můžete si být jisti, že vám zde vždy někdo poradí. Na parkovištích u obchodních center je víc aut s českou poznávací značkou. Takže pokud nehovoříte německy, česky se domluvíte také.

Nevýhodou je, že zde ve většině obchodů neberou naše karty, je nutné u sebe mít hotovost. A veřejné WC u obchodů nehledejte. Myslím, že je na vlakovém nádraží, což je dost z ruky. A pak až na hranici s ČR.  Možná by zastupitelé obce měli pouvažovat nad možností, umístit na parkovištích několik mobilních WC.

Na závěr se můžete zastavit na hranících v TRAVEL FREE SHOPU. Nabízí prodej parfémů, kosmetiky, alkoholických i nealkoholických nápojů, cigaret, kávy, čaje a cukrovinek od českých i zahraničních výrobců. Nabídka textilu a doplňků. Platit můžete platební kartou. Na závěr článku uvádím pro porovnání ceny některých potravin:

• Máchadlo – 1,5 l – 27 Kč
•  Vejce – 10 ks – 27 Kč
•  Čokoláda – 100 g – 24 Kč
•  Káva – 500 g – 104 Kč
• Prací prášek – 3,36 kg – 206 Kč
•  Mýdlo – 500 ml – 18 Kč
• Ementál 450 g – 52 Kč
• Steak argentinský býk 250 g – 122 Kč

Říkám to velice ráda a všem  – nejlepší nákupy jsou v malé obci Furth im Wald, u hraničního přechodu Folmava.

Potraviny v Německu jsou kvalitnější, vyplatí se koupit téměř vše, chuťově jsou na tom potraviny o hodně lépe, než u nás v České republice. V malé obci, kam velmi ráda jezdím, je velký výběr obchodů. Najdete zde Lidl, Penny, Edeku, Netto, Aldi, Normu a další menší obchůdky.

Ať se sem vypravíte v týdnu nebo o víkendu vždy najdete plné regály potravin, čerstvou zeleninu a ovoce, velký výběr ryb, polotovarů a další zboží. Šunka po otevření voní jako šunka, není přesolená. Rovněž párečky a ostatní uzeniny, to je lahoda. O sýrech ani nemluvě. Kuře při pečení vydává vůni, jako, když ho pekla moje maminka. Nemluvě o tom, že škodlivých éček je v německých potravinách o hodně méně, nebo tam nejsou vůbec.  A navíc, vše, co je ve vakuovém  balení  nám vydrží  doma v lednici po dobu minimálně 3 týdnů, aniž by na tom vyrůstaly různé plísně.

V obchodě vás uvítají příjemné prodavačky, které mají stále úsměv na tváři. Je to přímo cítit, že tady si zákazníka považují. Obchodníci vycházejí vstříc kupujícím a zaměstnávají i české pracovnice a rada k nákupu v češtině je hlavně pro neznalce velmi ceněna.Pokud budete něco hledat v obci, můžete si být jisti, že vám zde vždy někdo poradí. Na parkovištích u obchodních center je víc aut s českou poznávací značkou. Takže pokud nehovoříte německy, česky se domluvíte také.

Nevýhodou je, že zde ve většině obchodů neberou naše karty, je nutné u sebe mít hotovost. A veřejné WC u obchodů nehledejte. Myslím, že je na vlakovém nádraží, což je dost z ruky. A pak až na hranici s ČR.  Možná by zastupitelé obce měli pouvažovat nad možností, umístit na parkovištích několik mobilních WC.

Na závěr se můžete zastavit na hranících v TRAVEL FREE SHOPU. Nabízí prodej parfémů, kosmetiky, alkoholických i nealkoholických nápojů, cigaret, kávy, čaje a cukrovinek od českých i zahraničních výrobců. Nabídka textilu a doplňků. Platit můžete platební kartou. Na závěr článku uvádím pro porovnání ceny některých potravin:

• Máchadlo – 1,5 l – 27 Kč
•  Vejce – 10 ks – 27 Kč
•  Čokoláda – 100 g – 24 Kč
•  Káva – 500 g – 104 Kč
• Prací prášek – 3,36 kg – 206 Kč
•  Mýdlo – 500 ml – 18 Kč
• Ementál 450 g – 52 Kč
• Steak argentinský býk 250 g – 122 Kč

Je několik slov, jejichž vyslovení v nás probouzí příjemné pocity. Mezi ně patří určitě mazlení, hudba, jídlo anebo také zábava.
Slova stejná, a přesto mají pro každého jiný význam.
Největší rozdíl je asi v tom, jakou zábavu člověk vyznává. Jestli si aktivně vytváří hezké chvilky sám anebo se zkrátka nechá bavit.
Do první skupiny patří lidé většinou sportovnězaložení
                                  anebo také
                                                         samotáři.

Ti první si vytvářejí odpočinkové chvíle jízdou na kole, návštěvou bazénu, případně cestováním. Ti druzí si neumějí představit svůj relax bez otevřené knihy. Přitom jedno druhé nevylučuje. Můžeme přeci cestovat s knihou v batohu. Možností pro osobnosti, vyhledávající samotu, je nepřeberně.

Stejně tak i pro druhou skupinu odpočívajících. Ti si sednou večer k televizi a čekají, co z obrazovky vypadne. A je jim v podstatě jedno, kolik příznivců podobné zábavy tu sedí s nimi. Ale i oni by se dali rozdělit do dvou skupin.
                                     Buďto jsou se vším spokojení
                                                         anebo
                                          jsou to věční reptalové.

Potkáváte přeci prvního ledna pravidelně některé tváře, které Vám hned po přání všeho nejlepšího vrazí – Ty se zase předvedli, co? Poté, co to vyslechnete ještě několikrát, vracíte se domů s pocitem viny, jako byste toho proklatého Silvestra režírovali Vy.

Přežvýkavci vtipů

Napadá mě, že vlastně existuje ještě jedna skupina bavičů. Ti, co si myslí, že nikdo většího vtipu nepobral a že je potřeba to světu ukázat. Jsou to lidé, kteří vždy začínají rozhovor větou:
                                          A tuhle znáte?
V určitých chvílích mohou být doslova požehnáním. To, když na svatbě silně vázne zábava a hosté by uvítali třeba i žonglujícího klauna.
Neštěstím ale je, když se tento bavič střetne se samotářem. Nejhorším místem je dálkový autobus anebo vlak. Tady většinou po několikátém oslovení uvedenou větou nehrozí bujará zábava, ale schyluje se
                                                          k trestnémučinu.

Pozor tedy, kam si v dopravních prostředcích sedáte. A to, ať už patříte k jakékoliv skupině.

Je několik slov, jejichž vyslovení v nás probouzí příjemné pocity. Mezi ně patří určitě mazlení, hudba, jídlo anebo také zábava.
Slova stejná, a přesto mají pro každého jiný význam.
Největší rozdíl je asi v tom, jakou zábavu člověk vyznává. Jestli si aktivně vytváří hezké chvilky sám anebo se zkrátka nechá bavit.
Do první skupiny patří lidé většinou sportovnězaložení
                                  anebo také
                                                         samotáři.

Ti první si vytvářejí odpočinkové chvíle jízdou na kole, návštěvou bazénu, případně cestováním. Ti druzí si neumějí představit svůj relax bez otevřené knihy. Přitom jedno druhé nevylučuje. Můžeme přeci cestovat s knihou v batohu. Možností pro osobnosti, vyhledávající samotu, je nepřeberně.

Stejně tak i pro druhou skupinu odpočívajících. Ti si sednou večer k televizi a čekají, co z obrazovky vypadne. A je jim v podstatě jedno, kolik příznivců podobné zábavy tu sedí s nimi. Ale i oni by se dali rozdělit do dvou skupin.
                                     Buďto jsou se vším spokojení
                                                         anebo
                                          jsou to věční reptalové.

Potkáváte přeci prvního ledna pravidelně některé tváře, které Vám hned po přání všeho nejlepšího vrazí – Ty se zase předvedli, co? Poté, co to vyslechnete ještě několikrát, vracíte se domů s pocitem viny, jako byste toho proklatého Silvestra režírovali Vy.

Přežvýkavci vtipů

Napadá mě, že vlastně existuje ještě jedna skupina bavičů. Ti, co si myslí, že nikdo většího vtipu nepobral a že je potřeba to světu ukázat. Jsou to lidé, kteří vždy začínají rozhovor větou:
                                          A tuhle znáte?
V určitých chvílích mohou být doslova požehnáním. To, když na svatbě silně vázne zábava a hosté by uvítali třeba i žonglujícího klauna.
Neštěstím ale je, když se tento bavič střetne se samotářem. Nejhorším místem je dálkový autobus anebo vlak. Tady většinou po několikátém oslovení uvedenou větou nehrozí bujará zábava, ale schyluje se
                                                          k trestnémučinu.

Pozor tedy, kam si v dopravních prostředcích sedáte. A to, ať už patříte k jakékoliv skupině.