Blog

V poslední době se opět mluví o integraci žáků se speciálními vzdělávacími potřebami do běžných škol a o zrušení speciálního vzdělávání v dosavadní podobě. Kéž by to ale bylo tak jednoduché, jak je nám prezentováno. Speciální vzdělávání má u nás jistou tradici a troufám si říci, že i kvalitu, která může být současnými změnami citelně narušena.

Co znamená integrace v současné podobě

Integrace sama o sobě není špatná, ale způsob a současná podoba je trochu nešťastná. Integrace v současné podobě znamená začlenění žáků se speciálními vzdělávacími potřebami do běžného, tedy hlavního vzdělávacího proudu, vzdělávání všech bez rozdílu v jedné třídě, bez potřebného snížení počtu žáků či odborných znalostí pedagogů. Nezachrání to ale ani asistent pedagoga a ani individuální vzdělávací plán.

Ten bude vycházet ze stejného vzdělávacího programu, který je pro žáky se speciálními vzdělávacími potřebami jednoduše náročný.  Myšlenka je to tedy krásná, bohužel si myslím, že nereálná. Naše současné školství na to není připraveno a pro mnoho dětí integrace jednoduše vhodná není.

Jak to vypadá ve speciální škole

·         Celkově je uzpůsobena potřebám žáků, bezbariérová
·         Nabízí speciální vybavení a techniky pro všechny žáky – např. relaxační místnosti, komunikační nástěnky a tabulky, odpočinkové koutky ve třídách, relaxační vaky, polohovací pomůcky atd.
·         Snížený počet žáků ve třídě
·         Asistent pedagoga ve třídě
·         Učitel – speciální pedagog
·         Možnost individuálního přístupu ke každému žákovy – vždy
·         Využívání speciálních postupů a metod

Jak to vypadá v běžné škole

·         Velké množství žáků v jedné třídě
·         Pedagog bez speciálního vzdělání
·         Způsob výuky, který neumožňuje příliš individuální možnost práce s jednotlivými žáky ani s pomocí asistenta pedagoga, zvláště pokud těchto dětí bude ve třídě více
·         Není příliš možností, jak zajisti odpočinkové koutky či speciální vybavení
 
Ne, není to útok proti klasickým školám. Ale v provozu běžné ZŠ prostě není příliš šance a času, věnovat potřebnou péči žákům, kteří to potřebují. Nejsou na to připraveni ani učitelé.

Integrace by neměla být o tom, učit se všichni podle stejného vzdělávacího programu. Měla by být o tom, že se zdravé děti potkávají s dětmi jakkoli znevýhodněnými při činnostech, ke kterým patří různá zájmová aktivita, hudebně pohybové hry, soutěže, tělovýchovné či tvůrčí aktivity, kde se děti vzájemně poznávají a učí se spolupracovat a pomáhat si. K tomu je ale ještě dlouhá cesta.

Ať chceme nebo ne, speciální vzdělávání stále má své opodstatnění a jako takové by mělo i zůstat prozatím nezměněné. Jen zde je poskytnuto adekvátní vzdělání opravdu všem žákům se speciálními vzdělávacími potřebami.

V poslední době se opět mluví o integraci žáků se speciálními vzdělávacími potřebami do běžných škol a o zrušení speciálního vzdělávání v dosavadní podobě. Kéž by to ale bylo tak jednoduché, jak je nám prezentováno. Speciální vzdělávání má u nás jistou tradici a troufám si říci, že i kvalitu, která může být současnými změnami citelně narušena.

Co znamená integrace v současné podobě

Integrace sama o sobě není špatná, ale způsob a současná podoba je trochu nešťastná. Integrace v současné podobě znamená začlenění žáků se speciálními vzdělávacími potřebami do běžného, tedy hlavního vzdělávacího proudu, vzdělávání všech bez rozdílu v jedné třídě, bez potřebného snížení počtu žáků či odborných znalostí pedagogů. Nezachrání to ale ani asistent pedagoga a ani individuální vzdělávací plán.

Ten bude vycházet ze stejného vzdělávacího programu, který je pro žáky se speciálními vzdělávacími potřebami jednoduše náročný.  Myšlenka je to tedy krásná, bohužel si myslím, že nereálná. Naše současné školství na to není připraveno a pro mnoho dětí integrace jednoduše vhodná není.

Jak to vypadá ve speciální škole

·         Celkově je uzpůsobena potřebám žáků, bezbariérová
·         Nabízí speciální vybavení a techniky pro všechny žáky – např. relaxační místnosti, komunikační nástěnky a tabulky, odpočinkové koutky ve třídách, relaxační vaky, polohovací pomůcky atd.
·         Snížený počet žáků ve třídě
·         Asistent pedagoga ve třídě
·         Učitel – speciální pedagog
·         Možnost individuálního přístupu ke každému žákovy – vždy
·         Využívání speciálních postupů a metod

Jak to vypadá v běžné škole

·         Velké množství žáků v jedné třídě
·         Pedagog bez speciálního vzdělání
·         Způsob výuky, který neumožňuje příliš individuální možnost práce s jednotlivými žáky ani s pomocí asistenta pedagoga, zvláště pokud těchto dětí bude ve třídě více
·         Není příliš možností, jak zajisti odpočinkové koutky či speciální vybavení
 
Ne, není to útok proti klasickým školám. Ale v provozu běžné ZŠ prostě není příliš šance a času, věnovat potřebnou péči žákům, kteří to potřebují. Nejsou na to připraveni ani učitelé.

Integrace by neměla být o tom, učit se všichni podle stejného vzdělávacího programu. Měla by být o tom, že se zdravé děti potkávají s dětmi jakkoli znevýhodněnými při činnostech, ke kterým patří různá zájmová aktivita, hudebně pohybové hry, soutěže, tělovýchovné či tvůrčí aktivity, kde se děti vzájemně poznávají a učí se spolupracovat a pomáhat si. K tomu je ale ještě dlouhá cesta.

Ať chceme nebo ne, speciální vzdělávání stále má své opodstatnění a jako takové by mělo i zůstat prozatím nezměněné. Jen zde je poskytnuto adekvátní vzdělání opravdu všem žákům se speciálními vzdělávacími potřebami.

Nevíte, kam se vydat na letošní dovolenou? Nechcete jenom polehávat na plážích, ale rádi byste poznávali archeologické památky či měli možnost se projít po kopcích s nádherným výhledem? Příjemné teplo je samozřejmostí.
 
Pokud jste odpověděli alespoň jednou ano na předchozí otázky, pak máme pro vás jeden tip na dovolenou v létě anebo ještě lépe zkraje podzima, kdy zde už není tolik turistů, přesto turistická sezóna je stále v plném proudu. Dnešním tipem je řecký ostrov Rodos ležící v Egejském moři v blízkosti asijské části Turecka. Pojďme se podívat, co nám tento ostrůvek může nabídnout.
 

Hlavní město Rodos

Největším městem je město Rodos rozkládající se na samotném severu ostrova. Původní stará část nazývaná Old City je dnes obestavěna moderní zástavbou a řadou luxusních hotelů jen minutu od písečných pláží s oblázky. Old City je obehnáno helenistickými zachovalými zdmi a dominuje mu Velmistrův palác ze 7.století. Nebojte si dát řecký salát s fetou nebo musaku v některé z místních taveren.
 

Valet do Turecka

V hlavním městě se nachází port, ze kterého pravidelně jezdí ferry na sousední ostrovy a také do Turecka, konkrétně přímořského letoviska Marmaris. Za pouhou hodinu jízdy se ocitnete v asijském světě. Městečku dominuje především velký nákupní bazar, kde se opravdu nebojte smlouvat o cenu. Nezapomeňte si také prohlédnout místní hrad nacházející se asi tři kilometry od přístavu.
 

Archeologické památky

Rodos je bohatý na historicky významné památky. Vydejte se z centra města Rodos do mírného kopce, odměnou vám budou výhledy ze zdejšího acropolisu Rodos – zbytky Apollónova chrámu, respektive jeho tří sloupů. Nalézá se zde také poměrně zachovalý amfiteátr a stadion.
 
Jihozápadním směrem od Rodosu za letištěm, je další významná archeologická oblast – acropolis Kamiros. Zbytky domů, amfiteátru, dvou lázní jsou datovány až dokonce ze 7.století před našim letopočtem.
 
Nesmíte zapomenout ani snad na největší atrakci na Rodosu a tou je opět acropolisLindos. Vesnička Lindos se rozkládá přibližně ve středu východního pobřeží ostrova. Nad bílými těsně nalepenými domky na sobě se tyčí hnědý hrad. Za menší poplatek se můžete oslíky nechat vyvést až přímo na nádvoří a shlédnout zpět do vnitrozemí anebo na širé moře.

Nevíte, kam se vydat na letošní dovolenou? Nechcete jenom polehávat na plážích, ale rádi byste poznávali archeologické památky či měli možnost se projít po kopcích s nádherným výhledem? Příjemné teplo je samozřejmostí.
 
Pokud jste odpověděli alespoň jednou ano na předchozí otázky, pak máme pro vás jeden tip na dovolenou v létě anebo ještě lépe zkraje podzima, kdy zde už není tolik turistů, přesto turistická sezóna je stále v plném proudu. Dnešním tipem je řecký ostrov Rodos ležící v Egejském moři v blízkosti asijské části Turecka. Pojďme se podívat, co nám tento ostrůvek může nabídnout.
 

Hlavní město Rodos

Největším městem je město Rodos rozkládající se na samotném severu ostrova. Původní stará část nazývaná Old City je dnes obestavěna moderní zástavbou a řadou luxusních hotelů jen minutu od písečných pláží s oblázky. Old City je obehnáno helenistickými zachovalými zdmi a dominuje mu Velmistrův palác ze 7.století. Nebojte si dát řecký salát s fetou nebo musaku v některé z místních taveren.
 

Valet do Turecka

V hlavním městě se nachází port, ze kterého pravidelně jezdí ferry na sousední ostrovy a také do Turecka, konkrétně přímořského letoviska Marmaris. Za pouhou hodinu jízdy se ocitnete v asijském světě. Městečku dominuje především velký nákupní bazar, kde se opravdu nebojte smlouvat o cenu. Nezapomeňte si také prohlédnout místní hrad nacházející se asi tři kilometry od přístavu.
 

Archeologické památky

Rodos je bohatý na historicky významné památky. Vydejte se z centra města Rodos do mírného kopce, odměnou vám budou výhledy ze zdejšího acropolisu Rodos – zbytky Apollónova chrámu, respektive jeho tří sloupů. Nalézá se zde také poměrně zachovalý amfiteátr a stadion.
 
Jihozápadním směrem od Rodosu za letištěm, je další významná archeologická oblast – acropolis Kamiros. Zbytky domů, amfiteátru, dvou lázní jsou datovány až dokonce ze 7.století před našim letopočtem.
 
Nesmíte zapomenout ani snad na největší atrakci na Rodosu a tou je opět acropolisLindos. Vesnička Lindos se rozkládá přibližně ve středu východního pobřeží ostrova. Nad bílými těsně nalepenými domky na sobě se tyčí hnědý hrad. Za menší poplatek se můžete oslíky nechat vyvést až přímo na nádvoří a shlédnout zpět do vnitrozemí anebo na širé moře.

Možná si myslíte, že si senioři nedokážou ani zapnout počítač či tablet. A možná si to myslí i oni sami. Jenomže chyba lávky! Mnoho starších lidí se s verbou a nadšením pouští do učení, a tak jim po nějaké době nedělá problém odesílat e-maily, stahovat fotky nebo prohlížet Google mapy.

Internet není jen pro mladé
Internet je otevřený všem věkovým hranicím, bez rozdílu. Takže i ti, kteří vyrůstali u černobílé televize, si dnes rádi posedí u počítače. Přestože ho nikdy dříve nepoužívali, staří lidé se stávají rostoucí skupinou uživatelů. Mnohdy se dokonce najdou lidé starší než 85 let, kteří rádi surfují na netu.

Počítačové kurzy pro seniory
Mnoho z nich se na stará kolena nechce učit ničemu novému. Ovšem technologie a moderní růst je mnohdy donutí. Bohužel vnoučata nebo vlastní děti nemají čas, náladu a mnohdy především trpělivost, aby je práci na počítači naučili. Naštěstí se rozrůstají firmy, které tyto služby nabízejí, a tak zajímavé kurzy pohltí babičky a dědečky do virtuální technologie, a oni se zde snadno naučí nejen ovládat počítač, ale také základy o světové síti.

Nové obzory
Určitě pak pro vás bude překvapivé zjištění, že starší generace využívá internet intenzivněji než generace mladá. Zájem u seniorů učit se na počítači v České republice výrazně roste. Láká je práce s novými technologiemi, ale také možnost dennodenního sociálního kontaktu se svojí rodinou, dětmi, přáteli a kamarády. Díky internetu se jim otevírají nové obzory.

Ohrožená skupina
Senioři jsou bohužel velmi ohrožená skupina lidí, která se na internetu pohybuje. Jsou to často nezkušení, někdy pouze jen naivní uživatelé, kteří mohou snadno udělat v neprobádaném prostředí nějakou chybu, která je pak může stát mnoho starostí nebo peněz. Proto by se měli dozvědět, že existují rizika spojená s užíváním internetu, jako například spamy, podvodné e-maily či jiné hrozby.

Možná si myslíte, že si senioři nedokážou ani zapnout počítač či tablet. A možná si to myslí i oni sami. Jenomže chyba lávky! Mnoho starších lidí se s verbou a nadšením pouští do učení, a tak jim po nějaké době nedělá problém odesílat e-maily, stahovat fotky nebo prohlížet Google mapy.

Internet není jen pro mladé
Internet je otevřený všem věkovým hranicím, bez rozdílu. Takže i ti, kteří vyrůstali u černobílé televize, si dnes rádi posedí u počítače. Přestože ho nikdy dříve nepoužívali, staří lidé se stávají rostoucí skupinou uživatelů. Mnohdy se dokonce najdou lidé starší než 85 let, kteří rádi surfují na netu.

Počítačové kurzy pro seniory
Mnoho z nich se na stará kolena nechce učit ničemu novému. Ovšem technologie a moderní růst je mnohdy donutí. Bohužel vnoučata nebo vlastní děti nemají čas, náladu a mnohdy především trpělivost, aby je práci na počítači naučili. Naštěstí se rozrůstají firmy, které tyto služby nabízejí, a tak zajímavé kurzy pohltí babičky a dědečky do virtuální technologie, a oni se zde snadno naučí nejen ovládat počítač, ale také základy o světové síti.

Nové obzory
Určitě pak pro vás bude překvapivé zjištění, že starší generace využívá internet intenzivněji než generace mladá. Zájem u seniorů učit se na počítači v České republice výrazně roste. Láká je práce s novými technologiemi, ale také možnost dennodenního sociálního kontaktu se svojí rodinou, dětmi, přáteli a kamarády. Díky internetu se jim otevírají nové obzory.

Ohrožená skupina
Senioři jsou bohužel velmi ohrožená skupina lidí, která se na internetu pohybuje. Jsou to často nezkušení, někdy pouze jen naivní uživatelé, kteří mohou snadno udělat v neprobádaném prostředí nějakou chybu, která je pak může stát mnoho starostí nebo peněz. Proto by se měli dozvědět, že existují rizika spojená s užíváním internetu, jako například spamy, podvodné e-maily či jiné hrozby.

Je čas na práci a je čas na zábavu neboli odpočinek, říkávali naší moudří předkové. Oni asi toho času na zábavu mnoho neměli. A tak bylo potřeba si ji vybrat čas od času najednou. Proto se tak dobře na našich vesnicích ujal masopust. Slavnost
                      s maškarním průvodem,
                              koláči,
                                    kořalkou,
                                          zakončená zabijačkou (prasete).

Myšlenka karnevalu v maskách je však prastará a neudržuje se jen u nás.Ve starém Římě pojali toto období spíše jako svátek žaludků. Bylo prostě potřeba se pořádněnacpat.Z první poloviny osmnáctého století pochází ten nejznámější karneval na světě. Rio de Janeiro.Tady se ovšem netančí český šlapák, ale ohnivá a smyslná samba. Nebylo tomu tak vždy. Na začátku dvacátého století bychom to my, Češi, Brazilcům jistě nandali. Krom latinskoamerických rytmů, bylo tu možno slyšet i polku, valčík, a dokonce i mazurku. Bylo by zajímavé vidět, jak by si právěs ní poradil nějaký místní tanečník.

Každý podle svého gusta

Jsou lidé, kteří raději masopustní nebo plesové období proleží u knihy.
Ale i to může být pěkný adrenalin.Už jste někdy zkoušeli odjet na chalupu či chatu, která stojí na samotě a po večerech číst hororové příběhy? Prostěpod pojmem zábava si každýz nás představuje něco jiného.Rozhodně by nikdo ale neměl nikoho nutit právě do té jeho odpočinkové či adrenalinové činnosti. Nechte sobě i partnerovi prostor a kousek volného času, který bude mít jen pro sebe.

Aby to pak nedopadlo tak, že ona s Vámi sice se zatnutými zuby a stavem před zhroucením bude absolvovat výstup na tu úžasnou skálu v Beskydech.Sotva však odhodí cepín, bude zase ona požadovat od Vás, abyste se přizpůsobil. A tak Vám nezbyde nic jiného, než vzít doma do ruky pletací jehlice apustit se do toho norského svetru.No na druhou stanu, třeba se Vám bude příští rok hodit.

Je čas na práci a je čas na zábavu neboli odpočinek, říkávali naší moudří předkové. Oni asi toho času na zábavu mnoho neměli. A tak bylo potřeba si ji vybrat čas od času najednou. Proto se tak dobře na našich vesnicích ujal masopust. Slavnost
                      s maškarním průvodem,
                              koláči,
                                    kořalkou,
                                          zakončená zabijačkou (prasete).

Myšlenka karnevalu v maskách je však prastará a neudržuje se jen u nás.Ve starém Římě pojali toto období spíše jako svátek žaludků. Bylo prostě potřeba se pořádněnacpat.Z první poloviny osmnáctého století pochází ten nejznámější karneval na světě. Rio de Janeiro.Tady se ovšem netančí český šlapák, ale ohnivá a smyslná samba. Nebylo tomu tak vždy. Na začátku dvacátého století bychom to my, Češi, Brazilcům jistě nandali. Krom latinskoamerických rytmů, bylo tu možno slyšet i polku, valčík, a dokonce i mazurku. Bylo by zajímavé vidět, jak by si právěs ní poradil nějaký místní tanečník.

Každý podle svého gusta

Jsou lidé, kteří raději masopustní nebo plesové období proleží u knihy.
Ale i to může být pěkný adrenalin.Už jste někdy zkoušeli odjet na chalupu či chatu, která stojí na samotě a po večerech číst hororové příběhy? Prostěpod pojmem zábava si každýz nás představuje něco jiného.Rozhodně by nikdo ale neměl nikoho nutit právě do té jeho odpočinkové či adrenalinové činnosti. Nechte sobě i partnerovi prostor a kousek volného času, který bude mít jen pro sebe.

Aby to pak nedopadlo tak, že ona s Vámi sice se zatnutými zuby a stavem před zhroucením bude absolvovat výstup na tu úžasnou skálu v Beskydech.Sotva však odhodí cepín, bude zase ona požadovat od Vás, abyste se přizpůsobil. A tak Vám nezbyde nic jiného, než vzít doma do ruky pletací jehlice apustit se do toho norského svetru.No na druhou stanu, třeba se Vám bude příští rok hodit.

Zvoní budík. Jako každý den je už 6:20, ale mně připadá, podle stavu, ve kterém se nacházím, že jsou teprve dvě ráno. Dvakrát posunu zvonění, ale v 6:40 už opravdu musím. Mám totiž tři, školou povinné děti, které jsou na tom s ranním vstáváním úplně stejně jako já. Nejprve probudím staršího syna. Myslím, že rána zvládá nejlépe z nás. Vypotácí se a maká na sobě. Zatímco si čistím zuby, postavím vodu na čaj a chystám snídani. Svačinky jsem naštěstí stihla už včera. Puberťák už snídá, za chvíli jede busem do města, manžel provádí hygienu a já jdu budit prvňáčky.  

Mají těžkou a hlubokou půlnoc. Jelikož na mluvené slovo nereagují, zapínám hudbu a svlékám jim pyžamka, přinesu oblečení a začínám ho soukat na spící těla. Ponožky, trenýrky, kalhoty, tričko a nakonec i mikinu. Spí dál s dekou na hlavě. Dokončím mytí, naházím na sebe oblečení, dochystám lahvičky s pitím a snídani a jdu na ně znova. Tentokrát už trochu zhurta. Kluci protestují a pak se neochotně vymotají z peřin. Jdou čurat, nejlépe společně, abych pak mohla ještě vytírat WC. Na snídani se tváří, jako bych jim naservírovala s odpuštěním „suché z nosu nebo mrtvou myš.“ Ztrácím nervy a připravený manžel, je po pětiminutovém dohadování o nutnosti snídaně, začíná krmit jako miminka. Jednou se tomu smějí, podruhé jsou uražení a utíkají od stolu. Zrovna dneska jim rohlík s marmeládou vůbec nechutná. Dávám svačiny do aktovek, chystám zubní kartáčky bundy a boty. Je skoro půl osmé a jsem unavená jako ve čtyři odpoledne. Kluci konečně dožvýkali, očistili si zuby a obouvají si boty. Nachystaní u dveří vystartují ven. „Pojď sem, vrať se, nechybí ti náhodou něco?“  „Aha aktovka“, člověk fakt aby pamatoval na všechno.
Venkuzjišťujeme, že jsme ještě zapomněli klíče od šatny a vracíme se zpět. Když už jsme doma, chce se jim kakat. Tak máme na příštích deset minut vystaráno. Hotovo. Chtějí jít do školy sami, jsou přece už velcí.

Plížíme se za nimi s manželem jako indiáni a sledujeme, jestli se rozhlížejí na přechodu pro chodce. Dobře to dopadlo. Na to, že bydlíme sto metrů od školy, přicházíme téměř nejpozději ze všech. Loučíme se a my dospělí, kdybychom nemuseli do práce, vrátili bychom se zpátky do peřin. A to nemluvím o tom, že bychom měli být v práci správně na sedm. Ještě, že mám tolerantního šéfa.  No nic, budu to zkoušet zase příští den, třeba se někdy dostaví kýžený výsledek. Já se stanu ranním čilým práčetem, vše půjde jak po másle a budeme schopni se z domu vypravit během dvaceti minut. Krásná představa!

Zvoní budík. Jako každý den je už 6:20, ale mně připadá, podle stavu, ve kterém se nacházím, že jsou teprve dvě ráno. Dvakrát posunu zvonění, ale v 6:40 už opravdu musím. Mám totiž tři, školou povinné děti, které jsou na tom s ranním vstáváním úplně stejně jako já. Nejprve probudím staršího syna. Myslím, že rána zvládá nejlépe z nás. Vypotácí se a maká na sobě. Zatímco si čistím zuby, postavím vodu na čaj a chystám snídani. Svačinky jsem naštěstí stihla už včera. Puberťák už snídá, za chvíli jede busem do města, manžel provádí hygienu a já jdu budit prvňáčky.  

Mají těžkou a hlubokou půlnoc. Jelikož na mluvené slovo nereagují, zapínám hudbu a svlékám jim pyžamka, přinesu oblečení a začínám ho soukat na spící těla. Ponožky, trenýrky, kalhoty, tričko a nakonec i mikinu. Spí dál s dekou na hlavě. Dokončím mytí, naházím na sebe oblečení, dochystám lahvičky s pitím a snídani a jdu na ně znova. Tentokrát už trochu zhurta. Kluci protestují a pak se neochotně vymotají z peřin. Jdou čurat, nejlépe společně, abych pak mohla ještě vytírat WC. Na snídani se tváří, jako bych jim naservírovala s odpuštěním „suché z nosu nebo mrtvou myš.“ Ztrácím nervy a připravený manžel, je po pětiminutovém dohadování o nutnosti snídaně, začíná krmit jako miminka. Jednou se tomu smějí, podruhé jsou uražení a utíkají od stolu. Zrovna dneska jim rohlík s marmeládou vůbec nechutná. Dávám svačiny do aktovek, chystám zubní kartáčky bundy a boty. Je skoro půl osmé a jsem unavená jako ve čtyři odpoledne. Kluci konečně dožvýkali, očistili si zuby a obouvají si boty. Nachystaní u dveří vystartují ven. „Pojď sem, vrať se, nechybí ti náhodou něco?“  „Aha aktovka“, člověk fakt aby pamatoval na všechno.
Venkuzjišťujeme, že jsme ještě zapomněli klíče od šatny a vracíme se zpět. Když už jsme doma, chce se jim kakat. Tak máme na příštích deset minut vystaráno. Hotovo. Chtějí jít do školy sami, jsou přece už velcí.

Plížíme se za nimi s manželem jako indiáni a sledujeme, jestli se rozhlížejí na přechodu pro chodce. Dobře to dopadlo. Na to, že bydlíme sto metrů od školy, přicházíme téměř nejpozději ze všech. Loučíme se a my dospělí, kdybychom nemuseli do práce, vrátili bychom se zpátky do peřin. A to nemluvím o tom, že bychom měli být v práci správně na sedm. Ještě, že mám tolerantního šéfa.  No nic, budu to zkoušet zase příští den, třeba se někdy dostaví kýžený výsledek. Já se stanu ranním čilým práčetem, vše půjde jak po másle a budeme schopni se z domu vypravit během dvaceti minut. Krásná představa!